skloionomerní výplně
Skloionomerní cementy stejně jako fotokompozitní pryskyřice patří mezi adhezivní materiály. I tyto materiály se vyrábí v různých odstínech bílé barvy. Škála odstínů ovšem není tak široká jako je tomu u fotokompozit. Navíc se tyto materiály ve srovnání s fotokompozitními pryskyřicemi vyznačují větší opacitou, která je daná jejich chemickým složením. Hlavní složku skloionomerních cementů tvoří fluorohlinitokřemičité sklo. Výsledný estetický efekt někdy nebývá tak dokonalý jako při použití fotokompozit; záleží na barvě a opacitě ošetřovaných zubních tkání. Tuto nevýhodu lze ovšem kompenzovat tzv. fasetováním, tzn. potažením povrchu skloionomerního cementu fotokompozitní pryskyřicí, protože tyto materiály se navzájem chemicky vážou. Skloionomerní cement tak mnohdy umožní zhotovení bezpečné výplně i v místech, kde by fotokompozitní výplň již nebyla indikována.
Výhodou skloionomerních materiálů je jejich chemická vazba k zubní sklovině i k dentinu, tzn. že je na rozdíl od fotokompozitních pryskyřic lze použít i do kavit, které nejsou po celém obvodu ohraničené sklovinou. Skloionomerní cementy mají fyzikální i chemické vlastnosti velmi podobné tvrdým zubním tkáním, takže na působení různých podnětů (teplo, chlad,...) reagují podobně jako vlastní zub. Unikátní vlastností skloionomerů je schopnost uvolňovat do okolí fluoridové ionty, a působit tak do jisté míry protektivně proti vzniku nového zubního kazu. Základním stavebním kamenem skloionomerních cementů je totiž fluorohlinitokřemičité sklo. Tato základní hmota je schopna fluor nejen do okolí uvolnit, ale dokonce jej i znovu vázat, je-li v okolí přítomen. Tyto materiály jsou tedy schopny se "dobíjet" např. při používání fluoridovaných zubních past a jiných fluoridových preparátů. Díky této vlastnosti jsou skloionomery hojně využívány především v dětské stomatologii.
K nevýhodám skloionomerních cementů patří poměrně malá mechanická odolnost, která omezuje jejich použití u dospělých na lokality okluzně nezatížené (krčkové výplně) či ke zhotovení tzv. dlouhodobě provizorních výplní. Pro využití v dětské stomatologii jsou skloionomery takřka ideálním materiálem.
Jak probíhá zhotovení skloionomerní výplně?
Vybereme vhodný odstín bílého materiálu. V lokální anestezii za použití caries-detectoru odvrtáme kaz.
Na ošetřovaný zub, podle potřeby ev. i na sousední zuby nasadíme Kofferdam. Při ošetřování krčkových lézí je někdy vhodnější použít tzv. Belvederovu matrici adaptovanou v ústech, která přesně kopíruje tvar zubního krčku, či speciální továrně vyráběné krčkové matrice. Matrice je (v tomto případě plastová) pomůcka, která má za úkol dotvořit chybějící stěnu zubu a vymezit tak prostor, do kterého bude aplikován výplňový materiál.
Po preparaci provedeme tzv. toaletu kavity (mechanické vyčištění, úpravu sklovinných hran, desinfekci). Pomocí speciálních gelů či tekutin připravíme povrch kavity na vazbu s výplňovým materiálem (conditioning). Skloionomerní cementy se aplikují do kavity v jedné dávce. Používáme výhradně kapslované materiály, které zaručují přesné míchací poměry, a tím i lepší vlastnosti. K míchání kapslí používáme speciální míchací přístroj s odstředivým systémem, který minimalizuje riziko vzniku bublin v míchaném materiálu. Klasické skloionomerní cementy tuhnou po namíchání v důsledku chemické reakce. Pryskyřicí modifikované skloionomery díky přidaným fotoiniciátorům reagují zároveň i na světlo polymerační lampy a tuhnou tzv. "na povel".
Po ztuhnutí je třeba skloionomerní materiál nalakovat ochranným lakem, který se vytvrzuje polymerační lampou. Poté je výplň podrobena závěrečným úpravám (artikulace - úprava skusu, vyleštění, kontrola čistitelnosti a kvality výplně, závěrečné nalakování). Výsledkem je vysoce estetická bílá výplň, kterou je možné ihned zatěžovat (pacient může dle libosti jíst bezprostředně po dokončení práce lékaře).
