postendodontické ošetření

Zub zbavený nervu a cévního zásobení má svá specifika. Pokud je ošetření kořenů provedeno kvalitně, může devitalizovaný (mrtvý) zub sice nadále plnit svou funkci v dutině ústní, ale postupně se stává křehkým. Navíc v důsledku rozsáhlého kazivého procesu (popřípadě úrazu), který byl příčinou devitalizace, bývá odstraněna velká část tvrdých zubních tkání. Také pro dosažení optimálního přístupu ke kořenovým kanálkům, které bývají obvykle různě zahnuté, je třeba široce otevřít strop dřeňové dutiny, aby bylo možné dosáhnout ošetřujícím nástrojem až ke kořenovému hrotu, což je předpokladem pro dokonalé odstranění infikovaného nervu, a tím úspěšné vyléčení zánětu. Kombinací těchto faktorů je výrazně oslabena rezistence zubu (odolnost vůči mechanickému zatížení). V důsledku snížené rezistence potom často dochází k frakturám nevitálních (mrtvých) zubů při nákusu na běžné součásti potravy (pečivo, zelenina, maso, apod.) a následně ke ztrátě zubu. Součástí postendodontického ošetření je proto snaha předejít frakturám endodonticky ošetřených zubů, a vyhnout se tak zbytečným extrakcím (vytržení zubu). Tuto skutečnost je třeba zohlednit při výběru vhodného ošetření, přizpůsobit postupy volené k rekonstrukci zubní korunky, a posílit tak odolnost zubu vůči silám, které na něj působí při žvýkání. Pro zvýšení rezistence zubu je možno použít:

• bílé dostavbové materiály, které vykazují chemickou vazbu k tvrdým zubním tkáním, a tím částečně svážou stěny zubu k sobě navzájem
  Toto řešení lze samo o sobě využít jen zřídka pro jeho malou účinnost, častěji je využíváno v kombinaci s korunkou.
• onlay, což je (nejčastěji keramická) laboratorně zhotovená výplň, vlepená do zubu v ordinaci pomocí speciálních adhezivních materiálů, které mají chemicku vazbou ke keramice, z níž je onlay zhotovena, i k tvrdým zubním tkáním
  Onlay má za úkol dostavět preparací odstraněnou okluzní (kousací) plošku. Žvýkací tlak tak není zachycován oslabenými zubními hrbolky, ale přenáší se na zub prostřednictvím hrbolků vymodelovaných za tímto účelem na onlayi. I toto řešení lze však využít jen v omezené míře.
• pokrytí zbývajícího zubního pahýlu korunkou
  Jde o nejbezpečnější a nejčastěji používanou ochranu devitalizovaného zubu před frakturou (rozlomením), zhotovovanou ve spolupráci s laboratoří. Využíváme estetické keramické materiály, buď v kombinaci s kovem - metalokeramické korunky, nebo jako čistě keramické práce - celokeramické korunky.

Korunka sama o sobě dokáže zabránit rozlomení korunkové části zubu. Nicméně i zubní pahýl, který pokrývá a kterým je nesena, musí vykazovat potřebnou míru odolnosti, aby se v krčkové části zubu neodlomil celý i s korunkou. V závislosti na míře destrukce zubního pahýlu se k dostavbám pod korunky využívají:

• bílé dostavbové materiály (obvykle fotokompozitní čili světlem tvrzené kompozitní pryskyřice), které vykazují chemickou vazbu k tvrdým zubním tkáním
  Používají se buď samostatně nebo v kombinaci s různými druhy prefabrikovaných (továrně vyráběných) kořenových čepů, které kotví celou dostavbu do jednoho z ošetřených kořenových kanálků. V kombinaci s fotokompozity jsou metodou první volby čepy pryskyřičné, vyztužené různými druhy vláken, např. silikonovými vlákny obohacenými zirkonem (EasyPost® od švýcarské firmy Maillefer).
• amalgámové dostavby, jejichž výhodou je značná mechanická odolnost
  Používají se opět buď samostatně nebo v kombinaci s různými druhy konfekčních kořenových čepů, v tomto případě nejčastěji titanových, které kotví dostavbu do jednoho z ošetřených kořenových kanálků.
• celolité kovové kořenové inlaye (nástavby)
  Ty jsou zhotovovány ve spolupráci s laboratoří individuálně, přímo "na míru" pro daný zub. Laboratorně vyrobená kořenová inlay má bezkonkurenčně nejvyšší mechanickou odolnost. Je vhodná zvláště v případech, ve kterých došlo ke ztrátě většiny supragingivální (vystupující nad dáseň) části zubu.